Skončily Žně, ať žijí žně...

hod 01Ohlédnutí za Kláštereckými divadelními žněmi

Klášterecké divadelní žně 28.10. – 5.11. 2016
Třeba si řeknete, že s tím ohlédnutím přicházím poněkud pozdě. Možná, ale mám pro tento časový skluz dobrý důvod. Především jsem se nechtěl nechat ovlivnit euforií z dvou “klasáckých“ premiér a třeba z radosti nad tím, že jedna z nich - Spojovací dveře - poprvé v historii Žní vyhrála diváckou anketu. A nebo prostě z radosti, že máme Žně za sebou. Chtěl jsem zjišťovat a přemýšlet - „za sebou úspěšně, průměrně, nebo zaplať pánbů a nebudeme o tom mluvit“. K takovému hodnocení je třeba časový odstup.
V duchu si představuji jaká rizika neúspěšnosti podstupuje pořadatel takové to akce, v našem případě Divadelní spolek KLAS: udělá špatnou dramaturgii, vybere špatné hry a soubory, nezajistí finanční prostředky. V důsledku toho může ztratit zájem diváků, podporu města, členskou základnu, a v neposlední řadě vlastní význam. Možná trochu dramatické, ale popravdě, toto riziko hrozí při vstupu do každého ročníku.
Jaké tedy byly letošní Žně s číslovkou čtrnáct nazírané objektivem časového odstupu. Předskokanem zahájení Žní a po celou dobu jejich průběhu byla prezentace dokumentárního filmu Romana Štětiny o práci plzeňského rozhlasového režiséra Miroslava Buriánka ve kterém účinkovali herci z KLASu. A pak již symbolicky „Spojovací dveře“ domácí premiérou zahájily týdenní maraton divadla. Během osmi večerů viděli diváci deset představení, při jejichž výběru pořadatelé po právu vycházeli z tradiční divadelní poučenosti „žňového“ publika. Sympaticky ztřeštěný název „Smrtonosné“ propojovala každý večer s jednotlivými inscenacemi účelná a vtipná moderace, stejně jako recesistická výzdoba kulturního domu. Nejen divadelní poučenost, ale i mimořádný smysl pro humor a pozitivní vztah k divadlu prokázalo návštěvností ve zvýšené míře „žňové“ publikum a bez uznání nemohu pominout našeho nejbližšího partnera, městskou organizaci Zámek. Bezvadnou atmosféru o kterou se zodpovědně postarali členové KLASu si nejen užívali, ale i s uznáním odváželi všechny účinkující soubory.
„Čtrnáctky“ jsou tedy za námi a já je mohu po zralé úvaze hodnotit jako úspěšné. Dokonce o něco úspěšnější než ty minulé. Zároveň si uvědomuji, že máme vlastně, jako břemeno tradice, další před sebou. Za ty minulé děkuji všem, kteří si to zaslouží. Nu a těm novým přeji dobrou dramaturgii, dobré hry a soubory, dostatek peněz, hodně diváků …… Máme přece dobře našlápnuto, protože přes teoretické obavy „jsme vlastní význam neztratili“.
Jan Milota

Kalendář akcí

nabrfika

Webmaster